Picea omorika - smrk omorika (picomo)
Obrázky
 
Identifikace
            | Picea omorika | smrk omorika | 
| Pinaceae | borovicovité | 
Popis
            | Původ: | Vápencová pohoří Balkánu | 
| Habitus, velikost, věk, kořenový systém: | Vzrůst: rovný, až do vrcholu koruny průběžný kmen, který se od většiny smrků odlišuje svým úzkým habitem Velikost 30-35 m Kořenový systém: mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí vývratí  | 
| Listy, květy, plody: | Olistění: jehlice stálezelené Letorosty: slabě převislé na konci vystoupavé větve Borka: červenohnědá až žlutošedohnědá, odlupující-se v podlouhlých šupinách Listy: jehlice narozdíl od většiny smrků na průřezu ploché, 10-20 x 1,5-2 mm velké, hustě poléhající na horní straně větvičky Květ: jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek Další specifikace: šištice drobné převislé, nerozpadavé, válcovité šištice o rozměrech 3-6 x 1-1,5 cm zůstávají na stromě až 3 roky; válcovité šištice o rozměrech 3–6 × 1–1.5 cm zůstávají na stromě až 3 roky a vyrůstají po 2–5, jsou zprvu fialovopurpurové, nakonec skořicově hnědé, lesklé, semenné šupiny široké a okrouhlé, na konci kratičce zubaté  | 
| Nároky, význam, využití: | Půda: nenáročný, roste v propustných sušších a vlhkých půdách, i vápenitých Další specifikace: jedná se o u nás dnes již velmi rozšířený druh smrku, přestože byl objeven na Balkánském poloostrově teprve kolem roku 1890. Bylo totiž ověřeno, že patří k jedné z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, včetně „kyselého deště“  | 
Kultivary
Výskyt ve sledovaných parcích/zahradách
| 11x | Pražský hrad | 
| 19x | Stromovka | 
| 103x | Průhonický park | 
| 4x | Libosad ČZU | 
| 80x | Areál ČZU | 

    