Picea omorika - smrk omorika (picomo)
Obrázky
Identifikace
| Picea omorika | smrk omorika |
| Pinaceae | borovicovité |
Popis
| Původ: | Vápencová pohoří Balkánu |
| Habitus, velikost, věk, kořenový systém: | Vzrůst: rovný, až do vrcholu koruny průběžný kmen, který se od většiny smrků odlišuje svým úzkým habitem Velikost 30-35 m Kořenový systém: mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí vývratí |
| Listy, květy, plody: | Olistění: jehlice stálezelené Letorosty: slabě převislé na konci vystoupavé větve Borka: červenohnědá až žlutošedohnědá, odlupující-se v podlouhlých šupinách Listy: jehlice narozdíl od většiny smrků na průřezu ploché, 10-20 x 1,5-2 mm velké, hustě poléhající na horní straně větvičky Květ: jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek Další specifikace: šištice drobné převislé, nerozpadavé, válcovité šištice o rozměrech 3-6 x 1-1,5 cm zůstávají na stromě až 3 roky; válcovité šištice o rozměrech 3–6 × 1–1.5 cm zůstávají na stromě až 3 roky a vyrůstají po 2–5, jsou zprvu fialovopurpurové, nakonec skořicově hnědé, lesklé, semenné šupiny široké a okrouhlé, na konci kratičce zubaté |
| Nároky, význam, využití: | Půda: nenáročný, roste v propustných sušších a vlhkých půdách, i vápenitých Další specifikace: jedná se o u nás dnes již velmi rozšířený druh smrku, přestože byl objeven na Balkánském poloostrově teprve kolem roku 1890. Bylo totiž ověřeno, že patří k jedné z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, včetně „kyselého deště“ |
Kultivary
Výskyt ve sledovaných parcích/zahradách
| 11x | Pražský hrad |
| 19x | Stromovka |
| 103x | Průhonický park |
| 4x | Libosad ČZU |
| 80x | Areál ČZU |

