Ulmus montana - jilm horský (ulmmon)
Identifikace
Ulmus montana jilm horský
Ulmaceae jilmovité
Popis
Původ:severní a střední Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Krym
Habitus, velikost, věk, kořenový systém:Vzrůst - mohutně a široce nepravidelně rozložitý, malebný strom, ve spodní části koruny má částečně převisající větve
Výška - 20 - 30 m
Listy, květy, plody:Olistění - listy opadavé
Listy - oválné, široce vejčité nebo eliptické až obvejčité, 5–16(–20) cm dlouhé a až 12 cm široké, pozvolna nebo náhle zašpičatělé až ocasovité, hrubě 2–3× pilovité či zubaté, báze výrazně asymetrická, někdy je vrchol 3laločný, ouška na bázi čepele překrývají řapík, více než 12 párů žilek (až 23), svrchu tmavě zelené a drsné, naspodu světlejší a chlupaté, řapíky 1–6 mm dlouhé
Borka - vytrvává dlouho hladká a šedohnědá, nakonec je ale drsná a rýhovaná, letorosty červenohnědé a zprvu tlustě chlupaté, bez korkových lišt, pupeny (vejcovitě) kuželovité, 4–7 mm, šupiny rezavě chlupaté
Květ - květy v hustých svazečcích po 15–30, okvětní lístky nejčastěji po 4–5, tyčinky po 5–6 a jsou asi 2× delší než okvětí, blizny červené, semeníky lysé,
Kvete v III–V
Plody - obvejčité až široce eliptické, 20–30 mm dlouhé, nezřetelně až trochu rozeklané, semenné pouzdro ve středu křídla
Nároky, význam, využití:Stanoviště - Má značné nároky na vláhu. Typická jeho stanoviště jsou na prameništích, suťových stráních a na půdách s vysokou hladinou spodní vody. Nesnáší proschnutí půdy v letním období. Suchá vedra v létě a holomrazy mu nesvědčí a je náročný na výživnost půdy. Na znečištěné ovzduší citlivý. Vyžaduje dostatečně vlhké, živinami zásobené propustné půdy na plně osluněném až stinném místě, nesnáší vysýchavé půdy, je citlivý na zasolení půdy, kvůli své velikosti a nárokům se používá pouze pro výsadbu do otevřených půd.
Vlastnosti - trvanlivé dřevo je užíváno ke stavebním, kolářským a nábytkářským účelům
Použití - často je vysazován ve stromořadích a parcích, v lesnictví není však prakticky používán, přestože je z našich druhů hodnocen jako jeden z nejodolnějších ke grafióze; je to však zřejmě pouze díky jeho roztroušenému výskytu ve vyšších polohách, který poněkud zabránil jejímu šíření